Srpen 2012

Láska

31. srpna 2012 v 12:22 | Ariella |  Pro potěšení
Za malou chvíli poznáš onen jemný rozdíl mezi držením za ruku a uvězněním Duše a poznáš, že Láska není jen mít se o koho opřít a že mít společnost neznamená bezpečí...

Začneš chápat, že polibky nejsou smlouva a dárky nejsou sliby.
Porážky začneš přijímat s hlavou vztyčenou a otevřenýma očima s dospělou vznešeností a ne s žalem dítěte...

Naučíš se stavět všechny cesty na dnešku, protože zítřek má příliš vratké základy. A po chvíli zjistíš, že i slunce pálí, když je ho příliš...

Tak pěstuj vlastní zahradu, krášli vlastní Duši a nečekej, až Ti někdo přinese květiny. Pak poznáš, že to dokážeš, že jsi skutečně silný a máš svou cenu... ♥


- z facebookové stránky Žít, odpouštět, milovat

Vděčnost a vztahy

26. srpna 2012 v 9:01 | Ariella |  Mezilidské vztahy
Aniž bychom si to často uvědomovali, partnerské vztahy jsou pro nás obrovskou školou, zkouškou a výzvou. V životě nikoho nepotkáváme náhodně a jen tak do cesty nám nikdo nevstoupí, aniž bychom nepotřebovali zrovna onu lekci či splatit určité karmické dluhy.

Každý partner je pro nás v danou chvíli dokonalý, protože přesně to si právě teď máme prožít a odžít. Lidé se nepotkávají jen tak. Jak danou zkoušku a lekci zvládneme, je už na nás...
Náš partner je pro nás vždy ten nejlepší učitel. Ať už jde o pár lekcí či balíček životních lekcí, které trvají po celý život. Bez svého protějšku, bychom se nenaučili tak rychle to, co máme a hlavně, nenaučili bychom se bezpodmínečné Lásce. Ve vztahu se naše ega omílají a obrušují, až z nás bude krásný čistý diamant a staneme se Láskou samotnou - budeme milovat bez podmínek. Jestli nějakou životní lekci a zkoušku nezvládneme v jednom vztahu, potká nás to ve vztahu dalším. A tak je to stále dokola.

Proto buďte každému svému partnerovi vděční, že jste se potkali nebo i že se Vaše cesty po čase rozdělily. Jestli nastal čas a Vaše cesty se měly rozdělit, nebraňte tomu. Jestli zůstáváme ve vztahu, ve kterém jen bojujeme, hádáme se, vyžadujeme lásku od druhého, jsme svým způsobem na tom druhém závislí, nedokážeme si život bez něj představit, je to špatně!
Zde už není Láska, ale závislost a nesvoboda. Ztratili jsme sami sebe. Je to těžké se pak od toho druhého odpoutat či když nás druhý opustí nebo jeho cesta tady na zemi skončí a on odejde z těla.. život se pro druhého partnera pak doslova zhroutí... a on ztratí smysl života... V srdceryvných vzpomínkách, smutku a truchlení k sobě partnera ale stále energeticky poutáme a tak se od něj jen tak neodpoutáme, aby nás srdce ze ztráty přestalo bolet a mohli jsme jít zase dál, dál svou cestou a sami, sami jako dokonalé Božské stvoření a vědomí.

K tomuto uvědomění dnes ale dojde málokdo a tak je tu spoustu zraněných lidských dušiček a díky tomu pak zavřených srdíček a to je moc škoda. Lidé pak Lásku často zavrhnou a přestanou v ni věřit, a tak si tuto krásnou Božskou energii blokují. Jsme krásné dokonalé Božské bytosti a našim úkolem je, naučit se bezpodmínečné Lásce a své sebe hodnotě - dojít seberealizaci, že jsme ona dokonalá Božská bytost, plná Světla a Lásky.

K tomu nepotřebujeme vlastnit nikoho druhého, abychom k tomuto došli... Naopak, musíme druhé osvobodit a tím pádem osvobodit hlavně sami sebe. Osvobodit od pout připoutanosti a to od všech vztahů, jak partnerských, tak rodinných, přátelských a i třeba zvířecích. Opravdová a bezpodmínečná Láska může růst jedině ve svobodě a Lásce - bez jakýchkoliv podmínek. JEN MILUJTE, TO ÚPLNĚ STAČÍ.

Co víc, můžeme druhému člověku dát, než naši Lásku. Na druhou stranu za to nic nevyžadujme, buďme vděčni, že můžeme někoho milovat, buďme vděčni, že můžeme cítit tento krásný cit a tuto Božskou energii. Čím více budeme upřímně, ze srdce - bezpodmínečně dávat, tím více této krásné energie budeme dostávat. Ale nemusí to znamenat, že od partnera, ale třeba od života, od života samotného, od svých přátel, od rodiny, od zvířátek, od přírody. Ona pozitivní Lásky plná energie se k Vám vždy vrátí a to v mnohem větším množství než my sami vydáme. Proto děkujme denně Bohu za tyto krásné dary, moc Být, žít a milovat. Je to nádherná výměna energií a vždy se nám to vrátí jedině v dobrém.
Můžeme si myslet, že to tak není, že přeci milujeme, uděláme vše, oddáme se druhému a on nám pak ublíží, podvede, opustí či nikoho nemůžeme stále potkat... Ať to z ní v tu chvíli nespravedlivě a moc to bolí... v tu chvíli je to přesně ta lekce, kterou potřebujeme právě v ten daný čas dostat. Podívejte se sami do sebe, v jaké fázi se k druhému nacházíme, zda je tam opravdová Láska a svoboda nebo závislost, kalkul či strach být sám. Právě onen strach být sám, dělá ve vztazích pěknou paseku a není tam čistá energie - je tam strach, strach který opravdovou čistou Lásku blokuje a naše dušička si tak žije někde v koutku a tiše doufá, že ji ten druhý bude milovat po celý život... a bojí se, aby o něj nepřišla. A to je špatně.

Ztrácíme tak svou sebehodnotu, svou jedinečnost, naše Já. A tím se vlastně i rouháme.. rouháme se proti Bohu, protože v něj vlastně nevěříme. Nevěříme v sami sebe a naší krásnou Božskou podstatu. Žijeme ve strachu a v závislosti, aniž bychom si to přiznali a uvědomovali. Říkáme si, co když už takového člověka nikdy nepotkáme, co když je to ten pravý.. Ale to je přece blbost!

Až to bude opravdu On a ta pravá Láska, tak všechny strachy, pochyby, otazníky zmizí, respektive od začátku tam žádné nebudou, ne do takové míry, aby to narušilo naši sebehodnotu a naše pravé Já. Do té doby, než si toto uvědomíme, budeme potkávat partnery, kteří nás tam svým chováním budou směřovat... A dokud se my sami nepostavíme za sebe samotné a nezačneme bezpodmínečně milovat druhého, ale hlavně v prvé řadě sami sebe, budeme to ze shora neustále dostávat v takových to balíčkových lekcích.

Člověk má kolikrát pocit, že ho to zabije, jak to občas bolí, když nějaký vztah "nevyjde". Člověk druhému věří a myslí si, že on jedná stejně čestně, upřímně a otevřeně jako my. Člověk má srdce na dlani a ten druhý si toho za chvilku jakoby přestane vážit a vztah je za chvíli tatam. Neodsuzujme druhé za to... Buďme jim vděčni, že nám do života vůbec vstoupili. Každý se nacházíme na určitém stupních vývoje, duchovního vývoje a každá dušička touží po něčem jiném a potřebuje něco jiného. Mnohdy ten druhý partner není na stejné vlně jako my, ač se to ze začátku ve fázi zamilovanosti může zdát. Jakmile ale člověk vystřízliví a zamilovanost a euforie jaksi opadne, nastává čas, kdy se rozhoduje o Lásce... stojí před sebou dva lidé jako nazí a v tu chvíli se rozhodne, jestli byl vztah založen jen na emocích, fyzické přitažlivosti, sexu či vzdušných zámcích a nebo se měli jeden od druhého jen něco na krátký čas naučit, a nebo zda je to opravdu Láska a ti dva k sobě patří.

Často máme od vztahu a od druhého partnera různá očekávání, mnohdy velká očekávání a stavíme si tak své vzdušné zámky a pak když opadne zamilovanost, a vztah se má přesunout do další fáze... koukáme kolikrát jak z jara, že před námi vlastně stojí úplně jiný člověk, než jakého jsme si "vysnili"a jaký se nám ze začátku jevil. Proto buďme opatrní v těchto záležitostech. Nepoutejme si každého kdo se nám líbí k tělu a nevrhejme se do vztahů po hlavě. Může z toho kolikrát být hodně bolesti a karmických zápletek. Dejme tomu vše čas, začněme nejdříve přátelstvím a dál se uvidí, jak se to vyvine. Stavme na pevných základech. Jak říká můj oblíbený indický guru Satja Sai Baba: "Mějte srdce blízko, těla daleko" ...A jak říká pan Neal Donald Walsh: "Očekávání ničí vztahy" Doporučuji si toto napsat na ledničku. Plus ještě přidat: Nevytvářejte si domněnky... Don Miguel Ruiz - Čtyři dohody

Časem si to člověk osvojí, když to má denně před očima. Moc to pomáhá.
Přes ty všechny různé bolesti a trampoty kolem vztahů, ač na chvíli vydařených či nevydařených, buďme vždycky všem partnerům vděční, že nám vstoupili do života a někam nás posunuli. Čas to vždy ukáže, buď nás to posilní, probudí, či posune dál a v tom nejlepším případě si uvědomíme, že žádný náš partner nás nemůže učinit po zbytek života šťastným, ale jsme to my sami, kdo to má vše v rukou. Je to na naši zodpovědnosti. Nejdříve my sami musíme být uvnitř šťastní a svobodní a milovat sami sebe a vážit si sami sebe, a pak teprve to můžeme s někým doopravdy sdílet a násobit.

Každý vztah je obrovský kompromis, učí nás to nesobeckosti a dávání se, ale také právě nesmíme zapomínat sami na sebe a stále dělat třeba věci jen kvůli tomu druhému. Žít život jen pro druhého a zapomínat tak sami na sebe... a ve finále dělat věci, které nám nejsou přirozené, ale přece z lásky pro toho druhého, se "obětujeme"... to nás pak za chvilku ta naše dušička pěkně vykřičí. Snažte se vždy najít kompromis a vždy poslouchejte své srdce a dělejte jen to, co milujete... Jinak je to falešný vztah, není tam rovnováha a energie se blokuje a vztah nám tak ubližuje, aniž bychom si to v tu chvíli uvědomovali.

Jestliže jsme již nějaký čas bez partnera a stále se nám nedaří najít tu spřízněnou duši, vedle které bychom chtěli zestárnout. Netrapme se tím, buďme trpěliví a věřte, že vše se děje jak má. Čas o samotě máme využít pro sebe samé a prací sami na sobě. A ať se děje cokoliv, nikdy, nikdy nesmíme přestat věřit v Lásku!

Až bude ten správný čas a uzraje to na obou stranách, tak se s tím svým pravým a pro nás "dokonalým" partnerem potkáme. Každý má někde tu svou druhou půlku, jen musí uzrát správný čas na obou stranách. A pak to tak všechno zapadne, že nebudete stíhat to pobírat, jak je ten druhý Vaše dokonalá půlka a jak Vás doplňuje a zároveň vede, a učí... Nebudou žádné pochyby, otázky, nejistoty. Prostě to najednou budete vědět... nebudete vědět jak, ale budete vědět, že to je ON.

Mnohdy to nemusí provázet emoce a taková ta euforie jako když jsme se zamilovali v pubertě a kterou máme z romantických filmů stále někde ve skrytu duše vysněnou, ale bude to Láska jako stav bytí. Láska, ve které se rozplyne Vaše duše ;) A Váš vztah bude dokonalý jin a jang.

Ale co si budeme povídat... v každém vztahu budeme konfrontování s různými každodenními "problémy" a "strastmi" života. Nic není dokonalé a každý máme nějaké ty své chmury a "vady na kráse". Dokonalost neexistuje, a je to dobře, protože by to pak byla nuda a my bychom se nenaučili, co máme. Vždy mysleme na to, že jsme na vše dva a že Láska vždy vše vyléčí. Proto buďme i za takovéto různé neduhy, které k životu patří vděčni a děkujme za svého partnera a že se společně s ním můžete učit a omílat naše ego. Vztahy jsou totiž takový mlýnek na naše ega. Když vše budeme řešit v Lásce, v klidu a harmonii, bez emocí a negací, vždy si druhého budeme vážit a o tu naší Lásku pečovat jako o květinku, vždy se to vše krásně a v klidu vyřeší a Láska se tak bude ještě násobit... to je kouzlo a síla Lásky.

Je to krásný a Božský dar, milovat... buďme za to vděčni a neustále si toho važme. Neubližujme si vzájemně, protože vždy ubližujeme hlavně sami sobě. Vždy si našeho partnera važme a buďme za něj vděční, že nám vstoupil do života. Vždyť v této chvíli je to pro nás pan Božský, stejně jako my pro něj!

Na světě je tolik osamocených lidí, co by dali všechno za to, aby měli pro koho žít, pro koho uklízet, vařit, spravovat kohoutky, vedle koho usínat a my si kolikrát toho nevážíme, v horším případě toho, koho máme po svém boku ještě znevažujeme.

Ať už má dotyčný sehrát roli v našem životě jen na chvilku či po celý život, vždy buďme rádi, že nám přišel do života. A dejme se zebe vše, co máme, žijme v teď. Jestli po nějakém čase odejde, poděkujte mu a odpusťte, jestli Vám ublížil, on sám se ještě kolikrát hledá a jeho dušička je v skrytu nešťastná...zmatená... Proto snažte se mu pomoci na jeho cestě a ne mu tu cestu ještě ztrpčovat. Je to moc smutné, když pak kolikrát od lásky stačí jen kapka k nenávisti. Je to pak rána pro oba dva a lidé si tím moc ubližují, jeden jak druhý. Proto mysleme na to, že ten druhý je také Božská bytost, jen ještě hledá svou cestu a svůj směr.

Buďte mu vždy oporou a přítelem, odpusťme mu a přejme mu ať je jeho srdce naplněno Láskou. Vždy se Vám to vrátí jedině v dobrém. To samé s bývalými partnery našich současných partnerů. Odpusťme jim a nemysleme na ně ve zlém. Ač je to někdy velmi bolestivé a těžké, člověk si říká, co když ten minulý partner byl lepší a hezčí než já atd. (asi to známe všichni...) Musíme si uvědomit, že je to hloupost, se kvůli tomuto trápit a zabývat se tím, protože ten partner je právě teď a tady s námi a ne s nikým jiným z jeho minulosti...

Minulost už byla, budoucnost teprve bude, proto žijme v Teď a užívejme si to, naplňme to Teď Láskou a buďme za přítomný okamžik vděčni. Netrapme se a nesnižujme svou sebe - hodnotu, svou Božskost. Naopak buďme vděčni, že partner je teď a tady právě s námi a projevuje nám svou Lásku. On si vybral právě nás, pro naši jedinečnost!
Za minulé partnery buďme naopak vděčni, protože našeho partnera minulé vztahy vyprofilovaly a právě proto je teď takový jaký je a právě takový se nám teď líbí. Takového jsme si svobodně vybrali a zvolili. Takže za to poděkujme, partnerům se v duchu omluvme a pošleme jim Lásku, jsou to stejně hledající a toužící bytosti po Lásce, stejně jako my.
Je škoda si tím zbytečně ubližovat a trápit se. Popřejme jim, ať najdou opravdovou Lásku, jakou jsme našli my a nebo mnozí teprve najdou... (zase se alespoň máte stále na co těšit, nikdy nevíte, který den to může přijít... to je krásné, ta nevyzpytatelnost života).

A jestliže nás partner opustí kvůli někomu jinému, netrapme se, přejme mu ať je šťastný... propusťme ho z našeho srdce. Přeci bychom nechtěli své štěstí stavět na neštěstí někoho jiného a znamená to jediné, že on pro nás nebyl tím naším životním partnerem a tudíž přijde jiný a lepší - ten pravý!

Dávejme a bude nám dáno! Milujme všechny a všechno a budeme milování... toť kosmický zákon.

Není nic silnějšího a Božského než je Láska

Buďme Láskou

Otevřeme naše srdce, přijímejme vše s pokorou a Láskou, děkujme za všechny životní lekce, které nám život přináší. Život je nádherný, když mu to dovolíme a Láska je všude kolem nás, když se správně podíváme.

Zdroj: http://sandra-living.blogspot.com
Za sdílení děkujeme fb stránce Indigové děti.


Manipulace - cesta k zármutku

18. srpna 2012 v 20:09 | Ariella |  Jestli to bolí, není to láska
Manipulace je obranný postoj, který má původ ve starých zármutcích a pramení z našeho pocitu méněcennosti. Cítíme, že nejsme hodni přijímat, takže dospíváme k závěru, že ve snaze naplnit svoje potřeby musíme hodně plánovat a kalkulovat. Stávají se z nás tajnůstkáři, a jde-li o dosažení cíle, dokonce i využíváme ostatní lidi.
Manipulace je často tak neobratná, že se po ní naše "oběti" cítí mizerně, mají pocit, že jsou zneužité či využité a degradované na pouhé "objekty". Zdá se jim, že prohrály, zatímco my jsme zvítězili. Jestliže tuto strategii používáme na milence, kamarády, příbuzné a obchodní partnery, je to zlé, protože v takovém případě vzniká boj o naplnění potřeb a neustálé soutěžení. Jak tento zápas střídavě sílí a opadá, může vést k pomstě a k ústupu, až se nakonec zrodí zármutek a válka. Manipulace je útokem na lidi kolem nás: znevažuje je, uráží jejich inteligenci a staví je do pozice toho, kdo věčně jenom prohrává. Představ si, jakou spoušť natropí v sexuálním vztahu! Když s partnerem manipulujeme, abychom dostali sex, on má pocit, že ho nutíme, aby nám vyhověl. Pokud takový přístup k sexu trvá i nadále, sex asi nebude dvakrát lákavý návrh.
Hlavní potíž s manipulací tkví v tom, že ať už dostaneme cokoliv, dostáváme to zásluhou vlastní lstivosti, nikoliv díky pocitu, že máme svou cenu a zasloužíme si odměnit. Ano, možná vyhráváme, ale až příliš dobře si přitom uvědomujeme, že jsme se někam dostali úskokem. Čím více manipulaci uplatňujeme, tím méně si sami sebe budeme vážit. Budeme ji však uplatňovat tak dlouho, dokud nedokážeme vyléčit svůj zármutek, protože nevidíme jiný způsob, jak tu silnou touhu vlastních potřeb naplnit. Cesta manipulace vede ve skutečnosti k zármutkům, neboť zármutky nás buď chtějí odstrčit stranou, anebo chtějí zabránit ostatním, aby nám dávali. Výsledkem manipulace je odpor. Bitvu jsme možná vyhráli, ale válku prohrajeme.

* * *

Podstata zármutku
Manipulace je chování, které působí odcizení mezi lidmi. Čím více ji uplatňujeme, tím více zraňujeme ostatní i sami sebe. Manipulace má původ ve starém zármutku, a není-li vyřešena, vede ke vzniku zármutků nových.

Podstata léčení
Najdeme-li odvahu komunikovat o tom, co chceme, a zbavíme se své potřeby mít to za každou cenu, nastolíme situaci, v níž máme větší šanci uspět, a to jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého hlediska.

Léčivý návrh
Když se odhodláš umožnit všem, aby v každé situaci zvítězili, zabráníš manipulaci, mocenským zápasům a soutěžení.

Rozhodnutí pro léčbu
"Jsem odhodlaný zacházet s každým jako s rovnocenným partnerem - nebudu už lidi redukovat na objekty, jež mají uspokojit moje potřeby."

Léčivá cvičení
Vybav si některé ze svých zármutků a bolestivých situací. Prozkoumej je, abys zjistil, zda jsi s někým nemanipuloval, protože jsi měl pocit bezcennosti. Jestli tomu tak bylo, nepřijal jsi to, co ses pokusil sám si vzít, a v důsledku tohoto braní ses odcizil lidem z okolí.

* * *

- z knihy Milovat z celého srdce, Chuck Spezzano


"Dobrý" sex

18. srpna 2012 v 20:01 | Ariella |  Pravidla pro šťastnou lásku
Super-skvělý sex s neuvěřitelným orgasmem, který je stále hlubší a vzrušujícím způsobem nový, divoký, smyslný a dráždivý a přirozeně se neustále opakuje s ještě větší intenzitou, takový existuje pouze v naší fantazii. Sex, který se veřejnosti vnucuje, je fantazijní produkt. Budeš mít totiž vždycky jenom takový sex, jaký si dovolíš. Sex od určitého bodu znamená ztrátu kontroly. A na to se člověk musí nejdříve připravit - uvolnit se, odložit masky, zábrany odsunout stranou, zapomenout na programy svých rodičů, rozpoznat bloky jako takové, překročit vlastní hranice, ukázat svou slabost a zranitelnost a vzdát se strachu, že nebudu krásný a dostatečně vzrušující.

K tomu je zapotřebí partner, se kterým si člověk dovolí všechno to "neuvěřitelné". K dobrému prožitku sexu tedy patří pocit sounáležitosti. A směs vášně a prokazování přízně. Jinak neustále jedeme podle výkonnostního programu, který odpovídá představě, jaký by měl sex být. "Ten sex" ale neexistuje. Existuje výhradně náš sex. A to je ten, který máme. Kromě toho jsme při sexu jenom zřídkakdy sami. Každý vztah má tedy nutně svou zcela osobitou erotiku, která vždy probíhá tak, jak probíhá partnerství. Je plná důvěry a blízkosti nebo prosáklá mocenskou hrou a nepřístupností. Nebo je to pestrá směs toho všeho. Struktura našeho vztahu se totiž subtilním způsobem projevuje také v posteli. Koneckonců potkáváme tam stejné lidi, svého partnera a sebe. Jsme takoví, jací jsme. Náš partner je takový, jak to odpovídá jeho osobnosti. V sexualitě tedy budeme se sebou zacházet podobně. Starostlivě a něžně, divoce a vášnivě, blízce a důvěrně, nebo odmítavě a nepřátelsky, s odstupem a mlčící nebo egoisticky a bojovně. Přitom nehraje žádnou roli, jaké sexuální praktiky upřednostňujeme.

Hloubka a důvěra existuje u každého způsobu hry. Čím více důvěřuješ, tím více se odvážíš. Pokud se ale zaměřujeme na to, že nám má náš vztah zajistit dobrý sex, možná ve svém vztahu dobrý sex budeme mít. Gratuluji. Ale jakmile to vzrušující a nové zevšední a náš zájem ochabne, budeme zklamaně pošilhávat po něčem novém a hledat to mimo vztah. Ve vztahu nebudeme mít žádný dobrý sex opravdu natrvalo. Něco bude vždycky chybět. Pak se ocitneme opět tam, kde jsme se už nacházeli - v nešťastném vztahu. Přitom je cesta z této léčky docela prostá.

Vždycky máme takovou hodnotu, jakou sami sobě určíme.

Pokud se neustále podceňujeme, ztrácíme na ceně. Ztrácíme svou jedinečnost. Pro nás samotné i pro našeho partnera.
Dej určitou cenu sexualitě, kterou bys opravdu rád měl. To je rozhodnutí. Naprosto vědomé. Jenom ty je můžeš pro sebe učinit. Nikdo jiný to pro tebe udělat nemůže. Mimochodem, neučinit žádné rozhodnutí je také rozhodnutí.

Představme si, že se jednou seznámíme s člověkem, pro kterého je sexualita něco zvláštního, něco cenného. Rád by ji daroval jedině tomu, s kým by opravdu chtěl být. Jeho postoj propůjčuje sexualitě jistou důstojnost. Už jenom tím se vztah s ním může stát i pro nás něčím cenným. Tento nádherný člověk nás nakonec považuje za dostatečně hodnotné, že s námi sdílí své tělo a svou intimitu. S námi - a s nikým jiným. Čím méně intimity s různými lidmi máme, čím méně se zbytečně zaplétáme do množství vztahů, tím báječnější, kvalitnější a intenzivnější bude pro nás sexualita s naším partnerem. Když nedovolíme, aby sex sloužil pouhému sebeuspokojování, ale budeme jej prožívat výlučně s člověkem, kterého milujeme, stane se nejenom naplňující, ale také se nás bude dotýkat na velmi hlubokých úrovních.
Kromě toho se cítíme v životě podstatně svobodněji, když si svou sexualitu uchováváme pouze pro svého partnera. Nejenže cítíme sílu vlastního vztahu, ale už si také nepotřebujeme každý den něco dokazovat. Už nebudeme mít zapotřebí hru na "Dokážu ještě zapůsobit a okouzlit?".

Kdo chce skutečně vstoupit do opravdového hlubokého a láskyplného vztahu a rád by prožíval skutečně naplňující sex, neměl by příliš spěchat s tělesným sblížením. A už vůbec ne ze strachu, že by si nedokázal toho druhého k sobě včas připoutat. Za tím se skrývají zase jen pocity méněcennosti a obava, že nebudu dost dobrý. Pokud je to ale ten správný partner, tvůj duševní příbuzný, potom u tebe bude chtít zůstat. Protože myslí stejně jako ty. Protože pozná, jak jedinečný můžeš pro jeho život být.
Jak už mezitím víme, jsou to společné zájmy, stejné názory a stejné úhly pohledu, co propůjčuje partnerství faktickou cenu, sílu a výdrž na delší dobu. Sexualita je potom korunou nejhlubšího odevzdání a nejintimnější důvěry. Teprve s partnerem, kterého milujeme, se sexualita stává báječnou, lehkou, harmonickou a obšťasňující příležitostí, která partnerství stále více prohlubuje. Sexualita se pak stává naplněním. Obzvlášť další ráno, když člověk otevře oči a cítí, že je milován.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh


Nezaměňuj sex za lásku

18. srpna 2012 v 20:01 | Ariella |  Pravidla pro šťastnou lásku
Láska nutně neznamená sex.

Dokonce i když se nám nechce věřit, že by nás partner také mohl milovat bez toho, aniž by se na nás neustále vrhal. I když bychom si to byli přáli, tělesné splynutí není žádným důkazem lásky našeho partnera. Láska nepotřebuje žádné důkazy. Když věříme, že sexuální akt má být důkazem lásky, tak podléháme největšímu omylu všech dob. Vždyť sexualita bez lásky se praktikuje skoro všude a neustále. A pak se ještě divíme, že ve svém životě pociťujeme stále méně spokojenosti a naplnění !

Sex bez lásky způsobuje osamění.

Po staletích potlačování, došlo v šedesátých letech k sexuálnímu osvobození. Volná láska byla výrazem mladistvé rebelie a kyvadlo se muselo nutně vychýlit na druhou stranu. Putovali jsme od jednoho extrému k druhému. Do té chvíle byla sexualita tabu, byla špatná a ďábelská. Dnes je sex to nejdůležitější, stal se absolutní nezbytností hodné největšího úsilí. Kdo nemá chuť na sex, údajně není zdravý. Medikamenty povzbuzující chuť na sex jsou v módě a některé dokonce hradí zdravotní pojišťovny. Nechuť k sexu je považována za nemoc. Nemáme-li tedy chuť, není s námi něco v pořádku. Novinkou jsou lékařské poznatky, jak je sex zdravý a důležitý pro náš pocit pohody. To lze připustit, ale podivné je, že právě neustálá ochota mít sex bez souladu s vnitřními pocity zanechává fádní příchuť a stále více lidí trpí nejistotou a pocity méněcennosti častěji, než kdy předtím.

Sex sám o sobě, zbavený vroucího partnerství a prožívání lásky, nevede k vytoužené intimitě s jiným člověkem, ale mílovými kroky směřuje k jednomu jedinému cíli - osamělosti. Mnozí zdánlivě nechtějí mít vůbec žádného partnera, chtějí mít k dispozici jen sex. Dokonce i v té nejžhavější, nejintenzivnější nebo nejvzrušivější sexualitě mohou oba zůstávat uzamčení sami v sobě, navzájem si cizí, aniž by se vnitřně sblížili nebo se sobě s důvěrou otevřeli. Když je po sexu, stojí proti sobě opět dva cizí lidé, kteří nepociťují jakoukoliv sounáležitost. Dokud nepůjdou opět do postele. Můžeme tedy sex prožívat ryze živočišným způsobem, aniž bychom partnerovi otevřeli také své nitro. Zní to podivně, ale sex bez vnitřní sounáležitosti se neustále praktikuje. Když jsme s tím spokojeni, měli bychom v tom pokračovat. Pokud ne, měli bychom se rozhodnout pro opravdu kvalitní sex.

Mnozí dnes pohlížejí na sexualitu jako na základní předpoklad fungujícího vztahu. Takovým způsobem předávají svému tělu a svému libidu výhradní pravomoc rozhodovat o tom, zda vztah má cenu, nebo ne. Ba, co víc, sex je rozhodujícím faktorem, zda vůbec do vztahu jít.
Ale do jakého vztahu ? Jaké lidi budeme asi potkávat ? Vždycky budeme přitahovat výhradně protějšky, kteří myslí a cítí podobně jako my, kteří se tedy také jistým způsobem cítí bezcenní a sexuálního partnera považují za něco výměnného. Pak se ale nedivme, že se s každým ztroskotaným vztahem stále více vzdalujeme od partnera, se kterým bychom jinak prožívali hloubku a intimitu našeho společného vztahu. Až nakonec úplně přestaneme věřit, že taková osoba v našem životě může vůbec existovat.
Skutečností je, že my sami jsme kdysi takovou osobou byli, a přestali jí být. Ale proč jsme jí přestali být ? Protože jsme uvěřili, že nejsme správní, že nejsme takoví jako ostatní, že nevyhovujeme společenské normě. Jak víme, sexuální styk vytváří hlubší vazbu. Přesto se necítíme být k ničemu zavázáni. Naopak, často své sexuální partnery střídáme. Vyměňujeme si semeno, tedy genetickou informaci, s úplně cizími a v podstatě nevhodnými lidmi. Pokud by došlo k těhotenství, byli bychom šokováni.
Sex je zdravý a je bezpochyby jednou z těch nejkrásnějších zkušeností. Ale jedině s člověkem, kterého milujeme. Když dojde k sexuálnímu sblížení, aniž by to lidé spolu mínili vážně, následné zranění citů je rozhodně hlubší, než tušíme. Duše se cítí být nepochopená, nepřijímaná a vyměnitelná. Skrze pouhou tělesnost nikdy nedosáhneme naplňujícího sexu. Naopak. Čím častěji máme sex s různými partnery, tím méně citlivou se naše sexualita stává a tím směnitelnější se stává celá ta záležitost. A všechno, co je vyměnitelné, je nedůležité.

Abychom toto vykompenzovali, hledáme stále větší dráždění smyslů. Chybějící hloubka vztahu je vyrovnávána záplavou dráždivosti. V naději, že prostřednictvím vyměnitelnosti najdeme nové dráždivé podněty, vznikají kluby pro vyvolené, soukromé sexy party a schůzky naslepo. Místo sexuálního vyzrávání a osvobozování se od společenského tlaku a norem se stále více ponižujeme skrze střídání sexuálních partnerů. Sex se přitom stále více bere jako obyčejná sportovní disciplína, která se týká jenom těla. Přitom ani nepostřehneme, jaká hluboká duševní zranění tím způsobujeme jiným lidem a sobě samým a nedozvíme se, jak velkou sílu by přitom sexualita vlastně mohla mít.

Sex nás může stále více odvádět od nás samých.

Čím bezuzdnější jsme, čím více se domníváme, jak jsme v souladu se společenskou normou, tím méně jsme schopni blízkosti. Údajná nevázanost vede ke stále většímu odstupu. Výsledek vidíme v naší společnosti - stále více singles a osamělých, stále více rozvodů a svobodných matek. Prapůvodní pravda byla totálně přetočena a obětována konzumu. Slavná sexuální revoluce nás zavedla do izolace a pocitu osamocení. Sexualita se oddělila od partnerství a od životních svazků.
Ale co je nám platná ta nejdivočejší orgie v posteli, když zůstáváme osamělí ? Čím jsme starší, tím panika více narůstá. Tělesná atraktivnost a výkonnost nakonec vymizí. Budeme se ohlížet zpátky na promrhaný život. Smutný výsledek. Nešli jsme v životě do hloubky, nebyli jsme zodpovědní. Ani vůči sobě, ani vůči druhým.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

Sex při hledání partnera nepomáhá

18. srpna 2012 v 20:00 | Ariella |  Pravidla pro šťastnou lásku
Když to tentokrát myslíme opravdu vážně, měli bychom při volbě partnera postupovat jinak než jenom následovat sexuální přitažlivost. Při hledání partnera na celý život je totiž sex nejdříve druhořadý. I když později bude nesmírně důležitý. Ale to až později.
My však většinou otočíme pořadí a divíme se, proč jsme se zase tak těžce spálili.
Sex je nedoceněný a používá se pouze k uspokojení potřeb. Ale tělesnost vytváří žádostivosti a také nechtěné závislosti. Navazujeme s druhou osobou intimní vztah, sjednocujeme se s ní ještě předtím, než víme, kdo opravdu je, jaký má s námi úmysl a jaká překvapení na nás čekají.
Opravdu to chceme? I když to není ten správný? Vazba, která při tom vzniká, zůstává! A dlouho na nás působí! I když jsme již dávno změnili svůj názor a rádi bychom šli vlastní cestou. Sex je zábavný, o tom není pochyb. Ale sex při hledání partnera nepomáhá, až při následné partnerské vazbě. Při sexu vždycky vzniká hlubší vazba.

Sex vytváří vždy vazbu.

V mnohých kulturách a náboženstvích jsou partneři po uzavření manželství nebo po nějaké srovnatelné ceremonii vyzváni, aby manželství nyní také naplnili. Už celá staletí víme, že tělesné spojení činí z muže a ženy pár.
Mezitím se dokonce zjistilo, že ženy při orgasmu vylučují svůj vlastní sexuální hormon oxytocin. Tento hormon se stará o to, aby k milenci následně vznikla velmi úzká vazba. Je to čisté lepidlo pro vztah. Ať už žena chce nebo nechce, tento hormon působí na psychiku a připoutává ji k muži, se kterým šla do postele. I kdyby už s ním sex nechtěla mít.
Čistě přátelský vztah se uvolňuje snadněji, tělesné spojení ale uková ze dvou lidí pár. Tuto vazbu už nelze po celý život skutečně uvolnit. Jestli je to ten nesprávný, jsem připoutaná k nesprávnému. Je to tak prosté. Nesprávný ale zůstává pořád nesprávným. Tady žádné krásné řeči ani myšlenky nepomůžou. K čemu je mi, když už sice nejsem sama, ale hluboko v srdci zůstávám pořád osamělá?

Být připoutaný ke špatnému partnerovi tě činí ještě osamělejším, než jsi byl kdy předtím.

Je-li člověk spojený se špatným partnerem, třebaže jen na krátký čas, není volný pro toho "správného". Ale co to znamená "krátce"? Ze spousty opakujících se krátkých období se nakonec stává jedno dlouhé období. A "opakující se" znamená hromadění zranění a odmítnutí, až člověk jednou nakonec zjistí, že není vztahu vůbec schopen.
Častěji ovšem postupujeme kupředu tak, že sbíráme tímto způsobem zcela odlišné vazby a zranění. Radostí ze života máme stále méně. Nepřibývají, i když to tak možná nechceme vidět. Neboť s každým neopětovaným odevzdáním se, s každou zklamanou nadějí, s každým bolestným rozchodem ztrácíme malý kousek nás samých.
Dříve tedy, než nás vůbec napadne jít s někým do postele, měli bychom nejdříve zjistit, zda vůbec s tímto člověkem chceme splynout v jednotu, nebo zda si chceme pouze navzájem poskytovat rozkoš?
Síla sexuality by se při tom neměla podceňovat. Shodují-li se ty nejpodstatnější elementy naší osobnosti s partnerem, myslíme-li a cítíme-li stejně, potom existuje hlubší spojení, blízkost a důvěra. Potom můžeme konečně vše odhodit, nechat spadnout všechny masky. Už si nemusíme nic dokazovat. Můžeme se bezpodmínečně sobě odevzdat.

Bezpodmínečné odevzdání je ta nejmocnější a nejintenzivnější sexuální zkušenost, jakou kdy můžeš mít.

Když člověk učiní jednou v životě takovou zkušenost, zjistí, že všechno ostatní je ve srovnání s tím jenom směšné tělesné cvičení. Jinak řečeno, je podstatně krásnější a více vzrušující mít v posteli někoho, koho miluji, s kým zažívám jednotu, na koho se mohu spolehnout a komu bych se chtěl opravdu bezpodmínečně odevzdat než prostě jen podat dobrý fyzický výkon. Ten zanechává prázdno a hlubokou osamělost.
Správného partnera určitě nenajdeme, když s někým půjdeme okamžitě do postele, budeme mít pár orgasmů a budeme se domnívat, že touto metodou výběru prožijeme hloubku a opravdovost. Láska by pak byla otázkou techniky, sexuální nespoutanosti nebo ochotou toho druhého podřídit se našim smyslným přáním. Sex při výběru partnera nepomáhá. Jinak by byla naším partnerem na celý život osoba, která nás nejlépe uspokojí. Že tomu tak ale není, o tom jsme se v životě již častokrát na vlastní kůži přesvědčili.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

Vztah na chvíli nebo navždy?

18. srpna 2012 v 19:59 | Ariella |  Pravidla pro šťastnou lásku
Většina z nás sice chce partnera pro život, ale kupodivu nejdříve hledáme na tělesné rovině. Přitom víme, že tohle dlouhodobě nestačí a nefunguje. Ke vztahu patří i jiné hodnoty. A my je známe, jsou to takové, které pro nás mají zásadní význam, a pokud se silně odlišují, dochází nezadržitelně k rozchodu. A pak jsme zase tam, kde jsme vlastně nechtěli být. Sami a o zklamání bohatší.

Přitom na tvém partnerovi nebylo nic špatného, jenom to prostě pro tebe nebyl ten pravý.

To jsme přirozeně předtím nevěděli. Ale proč ne?
Možná proto, že jsme se o to na začátku našeho vztahu ve skutečnosti nezajímali. Přirozeně jsme nepředpokládali, že prožijeme další zklamání, naopak - chtěli jsme z celého srdce, aby to tentokrát vyšlo. Už jsme nechtěli být dál sami.
Přání být ve dvou je patrně tak silné, že jiné důležité aspekty přehlížíme. Dostáváme totiž vždycky jen to, co do svého osobního "vyhledávacího stroje" vložíme. V našem případě: "Nechci být už sám." Že by měl budoucí vztah ale také vydržet po celý život, to už vyhledávací stroj nevěděl. Přesto, proč ne? Co jsme opravdu hledali? Partnera pro život. Proč jsme ho nedostali? Proč se spokojujeme s málem? Možná jsme nevědomě hledali něco jiného. Něco, co se nám zpočátku jevilo jako podstatně důležitější.
Prioritou možná nebylo "Navždy", nýbrž "Na teď!"

Možná jsme byli prostě jen šťastní, že jsme našli někoho, kdo nás obdivuje, zbožňuje a dá nám zapomenout na naši osamělost. Možná tu byl najednou někdo, kdo nás shledal báječnými a lichotil naší duši. V jeho očích jsme najednou byli opět krásní, mladí a žádoucí. Najednou jsme opět dostali všechno to, co jsme si tak dlouho odpírali - potvrzení vlastní hodnoty a ocenění. Tento pocit byl tak báječný, že vše ostatní nám nepřipadalo až tak důležité.
Možná jsme prostě toužili procítit své tělo všemi smysly. Možná jsme také chtěli zjistit, že jsme ještě pořád atraktivní pro druhé pohlaví.

Důvodů lze uvést bezpočet, jedno je ale jisté. Hlavní pozornost byla zaměřená v podstatě "pouze" na onu báječnou chvíli prožitku, a nikoliv na to najít si partnera pro život. To samo o sobě není nic špatného. Možná jsme zažili aféru plnou vášně nebo láskyplný a něžný románek, který ale nezvratně spěl ke svému konci, jakmile tělesná fascinace opět vyprchala a bylo jasné, jak velké rozdíly mezi námi jsou. Rozchod byl předprogramován a nemá smysl dělat si kvůli tomu výčitky nebo si dokonce na expartnera stěžovat. Člověk dostal přesně to, co skutečně hledal. I když to nechce vzít na vědomí, dodávka byla včas a správná, jenom objednávka byla špatná. Nebo nepřesná.
Když už tedy hledáme viníka, nyní nepochybně víme, kde ho najít. Správně. U sebe.
Neměli bychom tedy být zklamaní, když jsme se zase znovu ocitli tam, kde jsme už kdysi začali: u hledání partnera, který by nás doplňoval. Přesněji řečeno, nestojíme vůbec na startu, nýbrž o stupeň hlouběji. Neboť nyní jsme o další zranění bohatší. Cítíme se využití a méněcenní. Co nám po malé jízdě na kolotoči zůstalo, stejně jako předtím, je naše osamělost.

Kdybychom svého budoucího partnera důkladněji pozorovali už od začátku, tedy dlouho předtím, než jsme si s ním něco začali, všímali si jeho duševních rysů, jeho vnitřních hodnot, jeho způsobu uvažování a přirozeně také jeho původu, tak bychom možná už tehdy rozpoznali nulovou šanci pro dlouhodobý partnerský vztah a dali od něj ruce pryč.
Ale to jsme neudělali a musel pro to existovat důvod. Možná jsme při čekání na "dodávku" už prostě budoucnosti nedůvěřovali. Možná jsme uvěřili, že už nic lepšího nepřijde. Přinejmenším ne pro nás. Možná jsme hluboko uvnitř uvěřili, že si nic lepšího nezasloužíme, a proto jsme se spokojili už s tím prvním možným. Ale to není pravda. Pravda vypadá docela jinak.

Je to tvůj život, který si utváříš. Kdo jiný by za něj měl být zodpovědný?

My sami si určujeme svůj život. My, docela sami. Buď se omezíme a spokojíme se s málem nebo se cítíme svobodní a jsme připraveni přijmout to nejlepší.
Pokud ve svém životě chceme opravdu žít jen to nejlepší, platí zde nutnost učinit několik rozhodnutí. První je, že v budoucnu budeme hledat už výhradně to, co opravdu také chceme.
Ptej se tedy, co skutečně chceš? Partnera pro život? Potom se zaměř přesně na tohle - a neustupuj!

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

Volba partnera

18. srpna 2012 v 19:58 | Ariella |  Pravidla pro šťastnou lásku
První, co si do vztahu přinášíme, je přání mít partnera, který nám bude odpovídat. Ideální partner je s jistotou pro nás člověk, který se nejvíce podobá naší osobnosti. Neboť potom máme stejné cíle, stejná přání a stejné touhy. Jiného partnera vůbec nechceme. S jiným bychom ani nerezonovali. To znamená, že struktura naší osobnosti předurčuje výsledek volby našeho partnera a tím také obsah našeho vztahu. Ve svých partnerstvích se budeme bezpochyby vždycky setkávat s partnery, kteří nám v mnoha aspektech nejvíce odpovídají. Jak v pozitivních, tak i v negativních.
Dalo by se také říct:

Tvůj partner je tvým zrcadlovým obrazem.

To ovšem znamená, že pořád budeme jedině s osobou, která je také nejvíce podobná naší neúplnosti. Neboť jenom ta s námi může projít všemi těmi zkušenostmi, které potřebujeme pro svou úplnost. Náš partner je naším zrcadlovým obrazem a především naším emocionálním zrcadlovým obrazem. Jeho zkušenosti musí v tom podstatném korespondovat s těmi našimi. Jinak by s námi nemohl procházet našimi hlubinami, neboť by ho prostě nezajímaly. Nebyl by vůbec dobrý spoluhráč. Kdyby byly jeho vzory úplně jiné než naše, "pracoval" by raději na něčem jiném.
Každopádně by nikdy nevynaložil sílu, aby se vystavil našemu tlaku, kdyby to nebyly naše společné vzory.
Proto partner, se kterým jsme, je pro nás přesně ten správný. Učiníme s ním přesně ty zkušenosti, které máme učinit a které pro svůj vývoj potřebujeme. Neboť díky společné cestě do vlastního nitra můžeme prožít právě ty z částí našeho Já, které ještě nejsou celistvé, tedy "vyléčené". A s ohledem na toto léčení si přesně vybíráme svého partnera.

Člověk má určitá přání a představy - vědomé a nevědomé - a přitahuje si partnera, kterého si přeje. Pokud nás například minulost naučila, že je pro nás nejlepší, když hledáme pouze tělesnost a nikoliv přílišnou blízkost, přitáhneme si někoho, kdo přesně tomuto vzoru odpovídá. V tomto bodě potom dosáhneme se svým partnerem toho největšího souladu. Co pak pravděpodobně dostaneme, je povrchní románek bez hloubky a důvěry. Nic víc jsme si neobjednali. Na konci románku bude zkušenost, kterou jsme si sami vybrali, přirozeně opět posílena prožitkem, že přílišná blízkost by nás ještě více zranila.

Ty sám jsi ten, kdo sám sebe zraňuje.

Právě proto, že už nic víc nedovolíme. Možná že se také ocitneme pod tlakem, protože partner by od nás chtěl více. Ale zranění z minulosti intenzivnější blízkost nedovolí. Konflikt způsobuje uvnitř člověka takový tlak, že se buď zalekne a uteče ze vztahu, anebo překročí svůj vlastní stín a připustí více blízkosti. Rozhodně se ho bude tento nedostatek dotýkat neustále, i když o to vůbec nestojí. Vznikne hádka, nenávist a agresivita.
Strach z blízkosti je koneckonců téma, kterým se potřebujeme zabývat.
Přesně proto si vybíráme takovou osobu, která bude na náš nedostatek poukazovat. Neustále znovu. A tato zkušenost může dost bolet. Budeme ji zažívat tak dlouho, dokud nebudeme mít plné zuby povrchních románků a nebudeme ochotni připustit o něco více blízkosti. To si žádá odvahu. Zkrátka a dobře musíme kvůli tomu překročit své vlastní hranice. Musíme trochu slevit ze své představy, jaký by náš vztah měl být, a pustit se o kousek dál. I když nám to připadá těžké. I když nám to nahání strach. Ale když se do toho pustíme, staneme se o něco zralejšími a odvážnějšími. Naše osobnost bude o něco dospělejší. Potom partner, kterého si přitáhneme, nebo ten, se kterým už jsme, se rovněž stane o něco zralejším.
Nezapomeňme, že partner je naším zrcadlem. Jinak by u nás nebyl. Rozvíjíme-li tedy svou osobnost, rozvíjíme také náš vztah.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

Sex je komunikace

18. srpna 2012 v 19:56 | Ariella |  Jestli to bolí, není to láska
V sexu jde víc než o pouhý fyzický akt. Pravou podstatou sexu je komunikace. Ať už komunikujeme o čemkoliv, získáváme prožitek. Pokud nemluvíme o lásce, neprožíváme lásku. Jestliže je pro nás prožitek v sexu pouhým uvolněním, ukojením našich potřeb, svědčí to o tom, že si sexu vážíme pramálo. Je-li naše energie pojící se k sexu pouze něčím, co bychom neměli dělat, vzrušení v nás budí právě chuť zakázaného ovoce; pokud od porušování tabu a od pocitu vzrušení, jenž z něho pramení, nepostoupíme dál, budeme sex chápat pouze prvoplánově a všechno, co bychom z něj mohli získat, budeme těžce postrádat.
Sex je mocný způsob navazování kontaktu a komunikace. Protože komunikace je jedním z velkých léčitelů, sex představuje možnost, jak můžeme překonat fázi zápasu o moc a vyjít v ústrety partnerovi. Sex nás postrčí kupředu a pomůže nám překonávat rozdíly, abychom mohli vytvořit nové vnímání reality, partnerství a uvolnění. Komunikace léčí a zbavuje nás pocitů lhostejnosti. To ostatně dokáže i sex - pokud je ovšem něčím víc než pouhým fyzickým prožitkem. Sex je záležitost emocionální a duchovní; jeho podstatou je spojení a kontakt, které můžeme navázat, možnost skutečně poznat, kdo je ten člověk, s nímž se právě milujeme. Dospíváme k tomu, že partnerovi dáváme celou bytostí a celou bytostí od něho přijímáme. Dospíváme k tomu, že se z partnera bezvýhradně radujeme.

* * *

Dnes zauvažuj o tom, jak komunikuješ se svým milencem. Neodtahuješ se od sexu? Jaké poselství sděluješ světu, Bohu? Projev ochotu znovu vyjít světu vstříc. Ochotně otevři dveře sexu a dostaň se na zcela novou úroveň prožitku. Nevytvářej lásku - nech lásku, ať stvoří tebe.

* * *

- z knihy Jestli to bolí, není to láska; Chuck Spezzano


Sebeláska

18. srpna 2012 v 19:55 | Ariella |  Louise Hay
Naprosto nezáleží na povaze problému, protože s každým pracuji na jediném, a to je sebeláska. Láska je zázračný lék. Pokud máme rádi sami sebe, dějí se v našem životě zázraky.
Láskou nemyslím ješitnost, samolibost nebo aroganci - to není láska, ale strach. Mám na mysli hluboké porozumění a respekt vůči sobě, svému tělu i mysli. Vděčnost za zázrak našeho těla a naší mysli.
Za lásku považuji nesmírně hluboké porozumění, které naše srdce zcela, bezezbytku zaplní. Láska se může vydat jakýmkoli směrem. Mohu ji cítit:

K životu samému.
K radosti z toho, že žiji.
Ke kráse, na niž se dívám.
K lidem.
K vědění.
K myšlenkovým pochodům.
K lidskému tělu a jeho funkcím.
Ke zvířatům, ptákům, rybám.
K vegetaci v jakékoli formě.
K Vesmíru a jeho systému atd.

Čím byste tento seznam ještě doplnili ?
Naproti tomu existují nejrůznější způsoby, jakými se rádi nemáme:
Donekonečna si něco vyčítáme a kritizujeme se. Škodíme si nevhodnou stravou, alkoholem a drogami. Jsme přesvědčeni, že nejsme hodni lásky. Bojíme se určit si cenu za svoji práci. V těle si vytváříme nemoci a bolest. Odkládáme to, co by nám prospělo. Žijeme chaoticky a neklidně. Děláme si dluhy a závazky. Přitahujeme milence a přátele, kteří nás podceňují.
Co z toho děláte vy ?
Pokud jakkoli odmítáme to, co by nám prospělo, nemáme se rádi.

Vzpomínám si na jednu pacientku, která nosila brýle. Jednoho dne se nám podařilo zbavit ji strachu, který v sobě nosila od dětství. Následující den při probuzení zjistila, že své kontaktní čočky nesnese na očích. Rozhlédla se a uvědomila si, že bez nich perfektně vidí.
Přesto si celý den opakovala: "Já tomu nevěřím, já tomu prostě nevěřím." Den nato už zase nosila čočky. Nemohla uvěřit tomu, že se sama zasloužila o svůj dokonalý zrak. Naše podvědomí nemá smysl pro humor.
Dalším výrazem nelásky k sobě je nedocenění sebe sama.
Tom byl velmi dobrý malíř. Nestačil ale platit vlastní účty, ani když dostal zakázku od bohatých klientů. Honorář, který si za dílo stanovil, mu nikdy nevystačil. Každý, kdo poskytuje služby nebo něco vyrobí, si může účtovat jakoukoli cenu. A bohatí rádi dobře platí; dodává to zboží vyšší hodnotu. Uvedu některé další příklady:

Váš partner je unavený a mrzutý. Myslíte si, že jste to zavinili vy.
Strávíte s někým den nebo dva a on už nezavolá. Myslíte si, že chyba je ve vás.
Vaše manželství ztroskotalo. Jste přesvědčeni, že za jeho krach můžete vy.
Bojíte se požádat o zvýšení platu.
Nevypadáte jako modelka nebo manekýn z Gentlemana Quarterly nebo Vogue, a připadáte si proto méněcenní.
Nemůžete prodat nebo dostat to, co chcete, a jste proto přesvědčeni , že za nic nestojíte.
Bojíte se důvěrností a máte strach druhým dovolit, aby se vám přiblížili, a proto se omezujete na anonymní sex.
Nemůžete se rozhodnout, protože jste přesvědčeni, že vaše rozhodnutí bude nesprávné.

Jak se nedoceňujete vy ?

Dokonalost dětí
Děti se nemusejí o svoji dokonalost nijak snažit. Dokonalé se už rodí a chovají se, jako by o tom věděly. Vědí, že jsou středem Vesmíru. Nebojí se říci si o to, co chtějí. Bez zábran vyjadřují emoce. Když se zlobí dítě, ví o tom celé okolí. A když je mu dobře, jeho úsměv dokáže naplnit štěstím celou místnost. Děti jsou plné lásky.
Malé dítě může z nedostatku lásky zemřít. Postupem času se bez lásky učíme žít, malé děti to však nevydrží. Mají také rády každou část svého těla, dokonce i vlastní výkaly. Mají neuvěřitelnou odvahu.
Byli jste stejní. I vy jste byli dokonalí, když jste se narodili. Všichni jsme takoví byli. Pak jsme začali poslouchat dospělé, kteří se naučili mít strach, a začali jsme popírat vlastní dokonalost.
Nikdy pacientům nevěřím, když se mne snaží přesvědčit o tom, jak jsou nemožní a nehodní lásky. Mým úkolem je vrátit je zpět do časů, kdy věděli, jak se mají mít opravdu rádi.

* * *

- z knihy Miluj svůj život, Louise L. Hay

Když si sám sebe nevážíš, neváží si tě nikdo

18. srpna 2012 v 19:53 | Ariella |  Pravidla pro šťastnou lásku
Jak to ? Všichni vidí vždycky jen to, co v sobě vidíš ty sám. Když ale nyní konečně pochopíme, že jsme hodni lásky a vždycky jsme byli hodni lásky takoví, jací jsme, budou všichni ostatní nuceni vidět to v nás taky. Mnozí lidé v naší blízkosti to přirozeně nebudou chtít vzít na vědomí, budou se dál snažit s námi manipulovat, budou se hádat, říkat nám, že se mýlíme, vyvíjet na nás nátlak, anebo, pokud nebudou chtít hru na zneužívání moci vzdát, prostě z našeho života zmizí. Nech je jít. Bez nich ti bude lépe. Tvůj život doposud jenom omezovali. Do tvého života vstoupí místo nich jiní lidé, kteří odpovídají tvému novému energetickému poli. Náš život bude krásnější, svobodnější a bude více proudit. Lidé s námi budou zacházet s úctou, uznáním a láskou. Budou nás obdivovat, protože kdo není manipulovatelný, je pro ostatní silně přitažlivý. Konečně budeme svobodní a samostatní.

Láska odpovídá tvé skutečné podstatě.

Ostatní budou cítit, jak velmi si vážíme sami sebe, a budeme se setkávat s takovou úctou, kterou žádáme. Budeme vyzařovat, jak velmi se ve své pravé podstatě milujeme, a budeme zažívat stejnou lásku i ve svém okolí. Už nebudeme s ostatními lidmi manipulovat ze strachu, že by nás jinak opustili. Už nebudeme mít strach, že by mohla být odhalena některá naše tajemství. Už nebudeme pobíhat kolem dokola a nahlas křičet: "Prosím, milujte mě". Staneme se magnetem a přitáhneme si přesně toho správného partnera.

Na druhé straně budeme ostatní rovněž respektovat takové, jací jsou. Konečně se i oni budou moci projevit ve své podstatě takoví, jací opravdu jsou. Báječní láskyplní lidé, kteří jsou přirozeně ještě plní strachu a starostí, které je omezují jako přítěž na cestě. Ale nyní, protože víme, odkud tyto problémy přicházejí a jak vznikly, můžeme i na ně pohlížet s láskou a péčí. A co se potom stane ? Budeme milováni. Náš partner, naši přátelé, naše okolí budou stát na naší straně. A navíc ochotně a rádi. Budeš milován, a to všechno kvůli tomu, že sebe samotného, tedy takového, jaký jsi, vnímáš jako člověka, který je hoden lásky. Jenom proto, že víš, že ti láska náleží a její energie odpovídá tvé skutečné podstatě.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

Lásku si nemusíš zasloužit

18. srpna 2012 v 19:52 | Ariella |  Pravidla pro šťastnou lásku
Nepotřebujeme ani Porsche ani vypracované svalnaté tělo ani zářivý úsměv ani sexy zadeček ani nic jiného, čím bychom se mohli podbízet, nebo dům, zahradu, děti, peníze, krásu ani předstíranou přátelskost. Nepotřebujeme se stát samaritány, nemusíme být sečtělí, extrémně sportovně založení, intelektuální, vtipní, milovat opery nebo obzvlášť dobře vypadat. Také se nemusíme stát poskokem toho druhého. Všechno to jenom nás posiluje v pocitu méněcennosti a v našem přesvědčení, že bez toho všeho nejsme hodni lásky. Ve skutečnosti jsme se kdysi přestali považovat za hodné lásky. Ve skutečnosti jen sami sebe popíráme. Nemáme se rádi takoví, jací jsme, a děláme vše pro to, abychom byli jiní.

Když sám sebe nemáš rád, kdo jiný by tě měl mít rád ?

Když se cítíme méněcenní, ostatní to vycítí a budou toho využívat. Proč ? Protože jsme tak nádherně manipulovatelní a ochotní plnit jejich přání. Přirozeně, že nikdo nechce, abychom se změnili. Naopak, celá průmyslová odvětví žijí z našeho pocitu méněcennosti, reklama na něm staví. Usiluje rovněž o to, abychom uvěřili, že budeme milováni teprve tehdy, až budeme něco určitého vlastnit. Je to přirozeně lež, ale odhalí se teprve tehdy, až člověk drží vytoužený objekt konečně v rukou a uvědomí si, že se ani o kousek neposunul blíže k cíli. Naštěstí ale existuje zase něco dalšího, co se vyplatí mít, abychom se konečně cítili hodni lásky. Ale nedělej si žádné iluze. Budeš-li se cítit méněcenný, nikdo tě nebude milovat, bude tě vždycky jedině využívat. Tví přátelé, kolegové z práce, tvé okolí a především tvůj partner. A když už tě nebude moci využít nebo se najde někdo lepší, vymění tě. To by tě ale opravdu nemělo překvapit, pouze se tím potvrdí tvá vnitřní přesvědčení.

Protože jsme inteligentní, přirozeně se tomu pokusíme předejít. Abychom nebyli vyměněni, snažíme se učinit nepostradatelnými. Protože je to však natrvalo velmi namáhavé, napodobíme onu techniku, která už tak spolehlivě zafungovala na nás. Dáme ostatním pocit, že nejsou milováni, když se nechovají podle naší vůle.
Připadá ti to povědomé ? Ovšem, protože se ještě pořád domníváš, že něco musíš udělat, abys byl milován. Všichni ostatní kolem tebe se na základě toho musí příšerně snažit, aby dostali tvou "lásku". "Láska se totiž musí zasloužit." Přinejmenším se to domníváme. Tato cesta ovšem vede přímo do slepé uličky. Protože dokud se chovám zmanipulovatelně a neukazuji svou skutečnou povahu, nemá můj partner vůbec šanci mě poznat. Jediné, co pozná, je člověk, který se ve skrytu duše cítí méněcenný, ale chová se podle nálad ostatních. Mínění ostatních je pro nás důležitější než naše vlastní. Strach, že mě ostatní opustí, je větší než snaha zůstat se sebou samým. Přesto jsou to všechno jenom posuzování, názory a předsudky, které na nás byly uvaleny s cílem zformovat nás podle přání ostatních.

Co můžeme udělat ? Nejdříve bychom měli rozpoznat, že tomu tak je. Že jsme byli pro ostatní jenom míčkem na hraní. Že my sami jsme dovolili, aby se z nás míček na hraní stal. To my jsme volali: "Hej, udělám všechno, co chcete, jen když mi řeknete, že mě pak budete mít rádi !" Tímto způsobem jsme si přitáhli přesně ty partnery, kteří nás v iluzi posilovali. A čím poslušněji jsme se chovali, tím směšnější jsme byli a tím méně úcty se nám pochopitelně ve skutečnosti dostalo. Kdo by nám také měl prokazovat úctu ? Jenom si vzpomeň na svá školní léta. Kdo tam byl obdivován a uctíván ? Jedině ti, kteří už měli vlastní sílu se prosadit. A kdo byl zesměšňován ? Ti využitelní, co vždycky odpověděli ano, ti, kteří poslušně skákali, jak ostatní pískali. Proč by tomu mělo být u dospělých jinak ?

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh


Nikdy se ke svému partnerovi nechovej jako ke svému vlastnictví

18. srpna 2012 v 19:51 | Ariella |  Pravidla pro šťastnou lásku
Možná že jsme se se svým partnerem dohodli. Nebo si vytvořili návyk. Možná jsme také uzavřeli smlouvu a přinesli si požehnání z kostela. Náš partner má nyní patřit jen a pouze nám, ale nikdy nebude naším majetkem nebo naším vlastnictvím.

Patří k tobě, ale nepatří ti.
Všechno, co pro nás dělá - všechno ! - dělá dobrovolně. A také jenom proto, že se tak rozhodl. Kdykoliv by mohl změnit své rozhodnutí. To vidíme u našich přátel a známých. Partneři se neustále rozhodují jinak a vytvářejí nové vztahy.
Tvůj partner je svobodný. Může jít, kamkoliv jenom chce.
To nahání strach. Nechceme, aby se rozhodl jinak a odešel. A přesto to může udělat, kdyby chtěl. Na světě neexistuje žádný prostředek, který by mu v tom mohl zabránit. Když cítí, že musí jít, má pro to určitě dostatečně pádné důvody. Bohužel ne vždy okamžitě zpozorujeme, že nás opouští. Někdy je na odchodu už dlouho, aniž bychom si byli něčeho všimli. První kroky skutečného odchodu se většinou nacházejí daleko před skutečným fyzickým rozchodem. Rozhodnutí k tomu často padlo podstatně dříve. Ne vždy musí mít důvod něco společného s tebou. Velmi často lze nalézt důvody také v nedostatku vlastní osobnosti nebo ve vnitřní rozervanosti. K ukončení vztahu mohou partnera přimět také dávno zapomenuté zážitky z dětství nebo jiné negativní zkušenosti. Nakonec i tyto faktory jsou v tomto okamžiku nepodstatné. Důležitý je pouze fakt, že když bude chtít jít, tak půjde. Je to jeho život a patří do jeho rukou. Jedině on ví, co je pro jeho život nejlepší. My to vědět nemůžeme, neboť víme jen to, co je nejlepší pro náš život. Přesněji vzato, existuje vlastně jeden způsob, jak mu umožnit, aby zůstal:

Dovol mu být svobodný! Beztak je, i když mu nasazuješ pouta jakkoliv pevná.
Dopřej mu svobodu, aby cítil, že může kdykoliv odejít. Kdykoliv by chtěl! Pouze pak může také zůstat. Proč? Protože má možnost volby. Je všeobecně známo, že pokud má náš partner na výběr, může se také rozhodnout zůstat s námi. Samozřejmě pak také platí, že může zůstat, kdyby chtěl. Důležité je vědět, že může také kdykoliv odejít. Možnost volby je tak důležitá, že bychom na ni měli myslet každý den. Neboť pokud může partner kdykoliv odejít, je skutečnost, že zůstává, jeho dar. Dobrovolný a báječný dar.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

Dokud nás smrt nerozdělí?

18. srpna 2012 v 19:30 | Ariella |  Andělská láska
Většina lidí se při vyslovení formulky "dokud nás smrt nerozdělí", která se u oltáře říká, domnívá, že jde o fyzickou partnerovu smrt jako jedinou možnost, jak partnerství ukončit. Plánujete, že spolu zůstanete celý život. Hryže vás svědomí, když se po několika letech třeba dáte rozvést, protože s partnerem nechcete žít. Ale podle nás se slova "dokud nás smrt nerozdělí" vztahují také na smrt partnerství jako takového. To má často co dělat s tím, že jste se brali z falešných důvodů, což později vedlo k emocionálním a spirituálním konfliktům. Když se lidé vezmou v mládí a později zjistí, že to byla chyba, neměli by být odsouzeni k tomu, trpět spolu až do konce svých dnů v nešťastném partnerství. Mnoho lidí se například trápí v nepovedeném manželství jen kvůli dětem. Zkoušejí vydržet, dokud děti nevyrostou. Často si namlouvají: "Vždyť se mi zas tak špatně nedaří."
Ale negativní energie, kterou kvůli tomu denně vyzařujete, dětem škodí, stejně tak partnerovi. Zatěžuje všechny členy rodiny a lidé z ní mohou onemocnět. Na rozdíl od fyzického těla nemůžeme partnerský vztah udržovat uměle při životě. Když je partnerství bez energie, tedy klinicky mrtvé, neměli by mít partneři povinnost bydlet do konce svého fyzického života pod jednou střechou.

Rozdílný osobní vývoj partnerů a s tím spojená proměna potřeb je hlavní důvod, kvůli kterému zemře většina partnerství. A přesto, to je naprosto normální, že se lidé během let pohybují od jednoho stupínku pyramidy potřeb k druhému. Jestliže je partner momentálně na jiném stupni a chce tam zůstat, energie v partnerství se promění a nastanou konflikty. To vidíme například v případě, že na sobě partner pracuje a přikládá velký význam svému spirituálnímu rozvoji, zatímco ten druhý to nedokáže pochopit a chce, aby všechno zůstalo při starém. Je velmi pravděpodobné, že tito partneři se jednoho dne ocitnou v bodu, kde se jejich životní cesty rozdělí. Prostě je to tak, a v žádném případě to neznamená, že společná cesta, kterou šli dosud, byla chybná, nebo že někdo zklamal.

Každý člověk má právo na to, být šťastný podle svých představ. A určitě je lepší se s láskou rozejít, než si dělat ze života peklo. Než se ale rozejdete, měli byste se ujistit, zda přece jenom nejde jen o přechodnou krizi. V mnoha případech je totiž ještě možné partnerský vztah zachránit i přesto, že situace vypadá kriticky. Samozřejmě, že pomáhají meditace a cvičení s anděly, které jsme v předchozích kapitolách dopodrobna popsali, a pomáhá také vůle, trávit spolu s partnerem víc času. Ale nezapomeňte, že váš partner je tady také od toho, aby co nejjemněji tiskl vaše červená tlačítka, aby se mohly uzdravit vzorce chování a přesvědčení, které tímto způsobem vyjdou najevo. To ale v žádném případě neznamená, že vás to smí pořád dokola trápit a bolet.

* * *

- z knihy Kvantová andělská láska, Eva-Maria Mora

Jak můžeme změnit myšlenky a emoce?

18. srpna 2012 v 19:28 | Ariella |  Andělská láska
Jsme-li nespokojeni s tím, co si připravujeme a co den za dnem prožíváme díky svým podvědomým a nevítaným emocím, měli bychom se pokusit tyto emoce transformovat a tím změnit své energie. Během léčení s anděly se můžeme vrátit k původu emocí a změnit jejich vibrace. Tento proces změní informace v podvědomí a tím také nechtěné emoce a programy. Samozřejmě, že můžeme myšlenky také změnit pomocí afirmací, ale myšlenky se znovu vynoří, pokud energeticky nezměníme původní emoce.

Mnozí lidé mají bolestné zkušenosti, kvůli nimž si sami odstřihli vědomý přístup k emocem. Někdy se zdá lepší necítit vůbec nic, než cítit bolest. Také společenské restrikce přispěly k tomu, aby se především muži oddělili od svých emocí, neboť jakmile je projevili, byli označeni za slabochy a zženštilé ufňukance. Mnozí muži byli už jako děti naprogramováni tak, aby potlačovali své emoce, jinak byli trestáni a druzí se jim posmívali. Tyto potlačené a zapomenuté emoce nejde jen tak zamést pod koberec. Jejich energie zůstávají v těle a v energetickém poli takto postižených lidí. Nezmizí jen tak samy od sebe. Naopak, stále více se roztahují a zasažené jedince to stojí stále více síly je skrývat. Síly, která pak tělu chybí. Tělo slábne a nakonec onemocní.
Příklad: Člověk cítí svoji partnerskou situaci jako stres. Stres znamená, že potlačujeme svoje emoce a nemůžeme říct nebo udělat to, co bychom rádi řekli nebo udělali. A stres patří, jak je známo, k hlavním příčinám infarktu.

Protože emoce jsou energie, nedají se sice eliminovat, ale dají se transformovat. Proto je možné změnit emoce a s nimi spojené programy a tím vyléčit nemoci a trvale vyřešit problémy. První krok k tomu je, že jste připraveni si některé emoce uvědomit a připustit si je, aniž byste je posuzovali nebo odsuzovali. Teprve potom si člověk uvědomí, co by chtěl cítit místo toho. Vysvětlujeme to našim klientům často na příkladu asijské tradice:
Když přišel k asijskému mistrovi nový žák (například k mistrovi, který vyučoval bojová umění), srovnával mistr to, co se žák dosud naučil, s poloprázdným šálkem starého čaje. Vyžadoval, aby žák starý čaj vylil, což znamenalo například vyprázdnit ducha pomocí meditace, aby dokázal patřičně ocenit chuť nového čaje, nebo nového umění. V případě bojového umění to znamenalo, že žák se měl začít učit ovládat bojové umění ve všech jeho formách od začátku správně. Mistr totiž věděl, že jinak vyjdou na povrch v kritických situacích staré vzorce, pohyby a kroky, a to mohlo být v některých bojových situacích životu nebezpečné.

* * *

- z knihy Kvantová andělská láska, Eva-Maria Mora

Uzdravení starých poranění

18. srpna 2012 v 19:26 | Ariella |  Andělská láska
Skoro všichni lidé mají nějakou smutnou a bolestnou zkušenost z partnerského vztahu. Někdo zažil, že mu milovaný člověk nerozuměl, nebral ho vážně, urážel ho. Jiného nechal někdo ve štychu, opustil ho, ignoroval, odehnal od sebe, zradil, podvedl, odsoudil, manipulovat s ním, finančně ho zruinoval, zranil, zneužil, terorizoval ho. Seznam by se určitě dal ještě o něco doplnit. Přitom si všichni lidé nepřeji nic toužebněji, než být milováni.

Celkem vzato, když budete žehrat na svoje rodiče nebo na partnery nebo na další osoby, které vám v životě něco udělali, tak vám to nic nepřinese. To z vás dělá jenom oběť a další zločinci to cítí na míle daleko a docela jistě je tato energie přiláká. Jestli takové lidi nechcete přitáhnout do svého života jako životní partnery, kteří vás budou trápit, zaměstnavatele, kteří vás budou vykořisťovat, nebo sousedy, kteří vás budou terorizovat, měli byste zahojit co nejdřív svoje rány z minulosti. Tím změníte svoje energetické pole. Platí to mimochodem i o současném partnerském vztahu. I tam se něco změní jen tehdy, když se rozhodnete, že už nebudete oběť, že budete mít rád nebo ráda sama sebe a uzdravíte svoje stará poranění.

* * *

Uzdravení a transformace minulosti (cvičení)
Ujistěte se, že vás nikdo nebude rušit. Pohodlně si lehněte a uvolněte se. Je možné si pustit tichou hudbu, nebo být v úplném tichu. Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte a ještě více se uvolněte. Uvolňujete se stále víc a víc. Srdce vám klidně tluče a celé tělo je uvolněné.
Zavolejte svého strážného anděla a poproste ho, aby vás odnesl na místo, kde byste našli pomoc. Představte si, že jste na místě, kde neexistuje čas a prostor, na místě, kdy se v klidu můžete ještě jednou podívat na film svého života. Takové místo vypadá jako velká knihovna, kde jsou uložené tisíce rolí filmů.
Poproste svého anděla, aby vám pomohl zpracovat filmy a pomohl vám vystřihnout ty scény, které byly pro vás bolestné a smutné. Nemusíte si na ně vzpomínat do všech podrobností. Rozhodněte se prostě, že z dosavadního dramatu uděláte milostný film s happy endem.
Dívejte se na anděly, jak pracují. Mají zlaté nůžky a jimi vystřihují nešťastné scény z vašeho života. Nakonec vás andělé dovedou k lehátku, v němž se můžete uvelebit. Andělé vám dají sluchátka a nebeské kyberspace brýle se zapnutou obrazovkou (pozn: = brýle, s jejichž použitím se můžeme pohybovat v simulovaném prostoru). Odpočíváte, nataženi na lehátku, a přitom se znovu díváte na přepracovaný film svého života. Nechte se osvěžit. Všechno je lehké a jednoduché, protože na tomto místě čas neexistuje. Všechny nehezké zážitky vašeho života jsou teď harmonické, láskyplné a takové, jaké jste si je vždycky přáli mít. I ty nejmenší částečky vašeho energetického systému dostanou novou informaci. Změní se vaše vědomí a s ním i realita.
Andělé zajistili, abyste se v tomto procesu dobře cítili. Změnili každou negativní myšlenku a každou negativní emoci. Máte pocit síly, jistoty a zdá se vám, že jste uzdraveni. Cítíte k sobě hodně lásky. Od nynějška si budete vzpomínat jenom na krásné zážitky z minulosti i ze současnosti. Pozitivní vibrace těchto zážitků způsobí, že budete mít dobrou náladu a budete veselí.
Andělé vám pomohou ze židle a pomalu vás doprovodí zpátky. Poděkujte jim za pomoc a uvědomte si zase plné své fyzické tělo. Cítíte se lehčí a volnější. Vaše vyzařování je pozitivní a láskyplné. Oči vám září.

* * *

Můžete opakovat část cvičení večer před spaním. Představíte si, že vám andělé nasadili kyberspace brýle, kde se odehrává krásný film vašeho života. Můžete se na něj podívat tak často, jak jen budete chtít. Vždycky bude mít pozitivní vliv na vaše vědomí i podvědomí. Kdybyste měli navzdory tomu znovu negativní zkušenost nebo dostanete nějakou smutnou zprávu, nechte anděly, ať vás zase přenesou na místo bez času a prostoru, do nebeské střižny, kde vám z filmu života vystřihnou i ty nové negativní události. Zůstaňte pozitivní!

* * *

- z knihy Kvantová andělská láska, Eva-Maria Mora


Karma a partnerské vztahy

18. srpna 2012 v 19:23 | Ariella |  Andělská láska
Někteří lidé považují omylem setkání s údajným duchovním partnerem nebo s "duchovním dvojčetem", kde funguje zvlášť silná vzájemná přitažlivost, za karmické setkání. To se lehce zamění, protože karmické partnerské vztahy jsou založené na velmi silném spojení, které se vytvořilo během několika společných inkarnací. Pod pojmem "karma" se rozumí důsledek vlastního jednání, vyplývající z různých inkarnací. Můžete si to představit jako "duchovní bankovní konto". V tomto životě začínáme žít s tím, že jsme absolvovali už nějaký předchozí příběh, ale nejsme si toho vědomi. Na druhé straně ale víme, že nám přístup k minulému životu může umožnit hypnóza nebo regresní terapie.

Mnoho našich emocí a programů vzniklo už dlouho před naším narozením. Tak se může například stát, že máte na svém duchovním kontě velké mínus, protože jste zůstali jiným osobám něco dlužni, nebo jste se k nim v minulosti špatně chovali (odsouzení, opuštění člena rodiny, znásilnění, zneužití, nenávist, vražda atd.) Duše ale, jak víme, touží po celistvosti, harmonii a lásce. Proto chce za každou cenu "staré dluhy" vyrovnat, aby mohla zase dosáhnout toho nebeského stavu. Takže hledá setkání s osobou z minulosti, které se vaše dluhy týkají. Ten, kdo se dopustil "zločinu", bude mít velký zájem na tom, vyrovnat svoje karmické dluhy, zatímco minulá "oběť" se v současném partnerském vztahu bude ideálně učit milovat a odpouštět, a tak transformovat konečně svůj program oběti. Takové karmické vztahy se najdou skoro ve všech rodinách, dlouholetých přátelstvích a i v pracovních vztazích.

Je klidně možné, že máte v životě více než jedno karmické partnerství, obzvlášť, když jste se vědomě rozhodli pro spiritualitu a tak zvanou cestu světla. Předpokládané urychlení času v období Vodnáře, které má co dělat s vyššími vibracemi Země, způsobuje v mnoha případech, že naše duše má potřebu zpracovat karmu současně s řadou lidí. To může pro mnohé z nás přechodně znamenat trápení, nemoci, rozvody a podobně. To bude trvat tak dlouho, dokud nepochopíme, o co ve skutečnosti jde a proč neprobíhá všechno jako v pohádce. To také vysvětluje, proč už nechcete setrvávat v manželství s někým, koho jste si v mládí plní nadšení vzali. Asi už jste určitou část karmy vyrvonali. A třeba to znamená jen tolik, že jste spolu měli mít děti, ale pak už se máte vydat na cestu každý sám.
Na duchovní rovině víte, že musíte karmu zpracovat, abyste se vyhoupli na další stupeň a nakonec naplnili boží plán.

Známe mnoho párů, v nichž se partneři potkali teprve tehdy, když už na své karmě dost odpracovali. Také nebyli vždycky partneři na stejné duchovní rovině. Zvláště ženy, které se zajímají o anděly a spiritualitu, se často zamilují do mužů, kteří před sebou mají ještě hodně těžkou karmu a z duchovního hlediska jsou vlastně nezralí. Tady nemáme na mysli ženy v programu oběti, ale takové, které se cítí silné, jsou si vědomy svého světla a svých schopností a které jen tak něco neporazí.
Často zjistí během prvního roku manželství, že partnerova karma je zatěžuje a stojí je spoustu sil, energie a většinou také spoustu peněz. Vypadalo to jako správné rozhodnutí, všeho se pro takového muže vzdát nebo ho finančně podporovat. Klidně je možné, že vás v minulém životě zachránil, nebo že byl vaše dítě a vy jste ho opustila a teď se o něho staráte, aby se zrušila vaše společná karma.

I když vždycky důvody neznáte, neměly byste si dělat žádné výčitky jen proto, že jste si to všechno představovaly trochu jinak. Možná že za přispění partnera poznáte i kus sebe sama, který byste jinak nikdy neviděla, protože byste si tuto svoji část nikdy nepřipustila. Nebo poznáte jinou kulturu či jiný pohled na věci, a to vám rozšíří obzory. Cvičte se v trpělivosti a toleranci a vysvětlete mu, jak si představujete láskyplné partnerství.
Andělé vám radí: Spolupracujte na vyřešení starých emocí a programů. Dodejte partnerovi inspiraci, aby v sobě rozeznal součást božskosti a soustřeďte se na lásku, která vás spojila.

* * *

- z knihy Andělská láska, Eva-Maria Mora


Když se cítíš jako puzzle, kterému chybí nějaký dílek, nikdy ho nenajdeš v nikom druhém

18. srpna 2012 v 19:18 | Ariella |  K zamyšlení
Když se cítíš jako puzzle, kterému chybí nějaký dílek, nikdy ho nenajdeš v nikom druhém. I když dostaneš spoustu náhradních dílků od přátel, od partnera, rodiny nebo od jiných lidí, nikdy to nebude tvůj vlastní. Nikdy tam nebude opravdu pasovat. Nakonec ho stejně odložíš, protože to nebude ten správný. Pokud ti něco chybí, zkus to napřed hledat v sobě. Až když zjistíš, odkud ona prázdnota a neúplnost pramení, a vyřešíš si to sám se sebou, budeš pak moci nabídnout svůj kompletní obrázek někomu jinému. I ten druhý člověk ti pak mnohem raději daruje celý svůj obrázek, než aby ti jen dělal náhradní dílek.


Srdce

18. srpna 2012 v 19:12 | Ariella |  Pro potěšení
TOTO JE VAŠE SRDCE. KAŽDÝ DEN BIJE PRO VÁS.
UVĚDOMUJETE SI HO?

Nezapomínejte na něj. Netrapte ho stále svými starostmi a obavami. Sejměte z něj všechnu tu tíhu, kterou jste na něj naložili. A pak ho, prosím, odměňte svým štěstím.
Smějte se, mějte radost a ciťte se šťastní. Oceňte každý jeho úder a uznejte ten nádherný zázrak, který je v něm schovaný.
Milujte ho. Milujte své srdce. Milujte svůj život.
Ať je pro vás každý den tím nejkrásnějším darem ♥


Modlitba za delfíny

18. srpna 2012 v 19:07 | Ariella |  Od Doreen Virtue
"Děkuji ti Bože a archanděli Michaeli za to, že chráníte a léčíte delfíny, velryby a všechny obyvatele oceánů. Děkuji vám, že nám všem pomáháte dobře se starat o naše oceány a jasně slyšet, věřit a následovat své vnitřní moudré vědomí o našem životním prostředí. Požehnejte duším delfínů, kteří jsou nyní s vámi v nebesích, a děkuji vám za to, že nám pomáháte slyšet jejich poselství. Amen."

- Doreen Virtue