Srpen 2011

Blackmore's Night - The Clock Ticks On

4. srpna 2011 v 23:30 | Ariella |  Oblíbené písně
As the wind chimes play along the breeze
Singing songs to stir the soul,
Rainbow colours entwined in fairytales
On the maypole...

Sing the song of lands from far away,
Other times and another place,
The wind can carry us all away from here
Charmed in her embrace...

Leaves turn to red, the nights are getting colder,
Seasons will change, the clock ticks on...
Leaves fill the trees as the days are getting warmer,
Days turn to years, the clocks ticks on...

A cloak and dagger, no fear of freedom
When hearts beat in another time,
Ever changing, the clock ticks on,
If only in your mind...

The wind has died and the chimes are still again
The trees stand tall as they cover me in shade
In the mirror a maiden stares at me
As the secret fades...

And though the clock ticks on to the future
It's in the past my heart will stay
In a time so far away from me
I'll return someday...

* * *

Jiné léto

1. srpna 2011 v 16:01 | Ariella |  Z mého světa
Toto léto je upršené. Všichni na to nadávají, ale mně to nevadí. Je pravda, že trocha světla a slunečního svitu by nám možná pomohla k lepší náladě, ale mně se líbí ten čerstvý vzduch, chladivé počasí a vůně vody.
Je to letos nějak jiné. Toto léto je plné změn, které mi vždy naháněly hrozný strach a které jsem se nikdy v životě neodvážila udělat. Ale v tomto létě jsem se dokázala dostat až úplně ke kořenům všeho, co mě tížilo a nahánělo mi hrůzu, vyléčila to a nyní pracuji na sobě samé a snažím se pochopit, proč se mi navracejí staré vzorce chování.

Nerozumím moc tomu, proč mám strach ze změn, když každému kážu, jak jsou změny důležité, a když sama vím, jak moc mi vždycky změny pomohly zlepšit a zkrásnit můj život i vztahy. Najednou, když se jedná o zásadní změny, mě pohltil strach, pochybnosti, obavy, hrůza a já nevím co ještě, a přitom vím, že všechno bude mnohem lepší. Ale co s tím strachem? Jak se ho zbavit? Co mám udělat, aby odezněl, aby mě nechal být, abych mohla být naplno sama sebou a otevřít své srdce?
Koukám na veselé filmy, směju se s malou sestrou, sportuji, dělám věci, které mám ráda a které mě baví, a přesto se neubráním, abych občas nepropadla do propasti strachu a zkažených přání. Proč proč proč?? Proč mi tohle ten pitomý mozek dělá? Proč jsme všichni tak zvyklí používat myšlenky pro strach a zhmotňování toho, čeho se bojíme? Proč si všichni kazíme radost? Proč tak snadno sklouzneme k negativitě, a pozitivita se tak těžko udržuje? Čím to je? Je to tou masou lidí, která to přijala a která nás to takto naučila? Nevím. Ale nelíbí se mi to a ráda bych zůstala pozitivní, beze strachu, tak jak to vždycky říkám ostatním.

Můj kamarád Martin mi v tomhle velmi pomohl. Je asi jediný, kdo se mými slovy řídil, kdo se nad nimi opravdu zamyslel... a změnil svůj život od základů. Mnohokrát mě zmiňoval, když vyjadřoval své díky lidem, kterých si váží, a často mě zmínil zvlášť, mimo ty ostatní, jako projev vděčnosti za to, jak moc jsem mu pomohla ke změně a ke kouzelné proměně jeho života.
Když umím radit a pomáhat ostatním, proč to neumím dělat sama se sebou? Mám kolem sebe milující anděly, víly, archanděly, bohyně a mnoho dalších pomocníků a přátel (i těch lidských), kteří mi všichni pomáhají a zahrnují mě láskou a pozitivní energií, a přesto to neodradí můj mozek od toho, aby plodil hovadiny a zaplavoval moji mysl bolestivými a škaredými představami. Proč to dělá? NECHCI BÝT OBĚTÍ SVÉHO MOZKU!

Pár let zpátky, během léta, začátkem srpna, jsem si slíbila, že už nikdy nebudu na nikom a na ničem závislá. Bylo to průlomové a krásné léto, plné síly, štěstí a lásky ke své svobodě. Chci to zpátky! Chci být šťastná, svobodná a doopravdy zamilovaná! Nechci cítit lásku mozkem - který říká, že když to není tak a tak, tak je to špatně a vztah nemá cenu a všechno se kazí a...... NE!! Už nechci ovlivňovat svou lásku a štěstí skrze tenhle zpitomělý orgán, který si prostě usmyslí, že mi radost zkazí a naschvál mi do mysli vypustí nějakou jedovatou myšlenku či představu. V žádném případě už to nehodlám snášet. Ale co mám tedy udělat, aby se to změnilo? Jak můžu změnit své myšlení a cítění? Chci lásku cítit srdcem, ne hlavou!

Začala jsem i psát. Jsem moc ráda. Dokonce se mi zhmotnily představy o finanční hojnosti, o hraní na hudební nástroj, a i v našem vztahu s milovaným přítelem se začaly objevovat první známky pozitivních změn a zázraků. Ale proč tak snadno zapomínám na tyto krásné věci? Proč mě tak snadno zahltí "stará známá" bolest a strach? Je to tím, že jsme na to zvyklí a že jsme si během spousty let navykli to tak používat? Už toho mám dost. Já to chci změnit. A udělám pro to vše, co budu moci.

Ať je toto léto plné síly, čisté lásky, poznání, pravdy a štěstí! Ať během tohoto léta zvítězím sama nad sebou a znovu se stanu tím, kým skutečně jsem, bez všech zábran a vytvořených omezení! Ať se toto léto stane symbolem štěstí, šťastného, naplňujícího vztahu plného soucítění, pochopení, sdílení nových aktivit a radostné lásky!