Štít víry

27. září 2010 v 18:10 | Ariella |  K zamyšlení
Dnes mi napsala má kamarádka docela nepříjemnou sms. Když jsem tuto zprávu otevřela, připadala jsem si, jako by mi někdo dal ránu do břicha. Vzápětí jsem se ale pousmála a pocit nemilého překvapení začal odeznívat. Jako by se ona imaginární rána odrazila ode mě pryč.
NEVZALA JSEM SI TOTIŽ NIC Z TOHO OSOBNĚ.

Mnohokrát jsem měla příležitost naučit se odolávat cizím názorům, které vycházejí pouze z toho, jací tito lidé jsou a čemu věří. Mnohokrát mě to stálo spoustu bolesti a energie. Ale dnes mohu říct, jak dokonale mi tyto zkoušky pomohly k udržení vlastní spokojenosti a odolnosti vůči názorům ostatních. Ano, kritiku, která mi má něco říct a která má nějaký důvod, tu uznávám a dovedu ji přijímat. Pokud mě chce ovšem někdo napadat, svalovat na mě vinu za kdeco všechno a neustále mě srážet, jen proto, že se prostě nenechám využívat, ať si to zkouší. Dnes mohu se vší hrdostí prohlásit, že kouzlo lásky a víry naplnilo mé vědomí a osvobodilo mě od zbytečného trápení.

Je pravda, že takováto sms zpráva člověka zamrzí, hlavně když ví, že udělal, co bylo v jeho silách. Ale bylo to její přesvědčení, její názor, a když cítila potřebu mi ho napsat, tak prosím. Nijak mě to netrápí. Spíš nerozumím tomu, proč mi něco takového napsala zničehonic, když ještě před pár dny bylo všechno v pohodě.
Pomáhala jsem jí celý rok, aby se zbavila toho, co jí ubližuje, otevřela se novým věcem a celkově proměnila svůj život k lepšímu. Výsledek? Obviňuje mě, že kašlu na přátele a ty, kteří potřebují pomoc, odpálkuju. A že jí zdaleka nepřipadám tak silná, jak o sobě prý všude tvrdím.
Ale já jsem silná :) Poznala jsem své světlé i tmavší stránky, přijala jsem svoji vnitřní sílu a naučila se ji přiměřeně využívat pro dobro své i ostatních lidí.
Pomáhala jsem jí dlouho, neustále, kdykoli napsala, ať za ní přijdu, přišla jsem. Kdykoli chtěla o víkendu na návštěvu, zůstala jsem doma. Chtěla přijít, když ji trápil otec, šla jsem jí naproti. Ale ona nikde. Celé víkendy jsem čekala doma, a ona mi v neděli večer napíše, že to nestihne.
A jakmile se osvobodím a přestávám na ni plýtvat svou energií, obviní mě ze sobectví a nedostatečné péče o přátele.

Mám ji ráda, vím, že to má těžké a věřím, že se z toho jednou dostane. Prozatím, jak to tak vypadá, chce být sama. Napsala, že mě ve svém životě nepotřebuje. Tak ať. Nevadí mi to. Přestože mě mrzí, jak sama sobě odpírá pomoc a omezuje se čím dál víc, je to její volba a její rozhodnutí. Já ji respektuji, stejně jako její názory a volby.
Ale pokud se rozhodla stát, já se tentokrát rozhoduji jinak.
Já půjdu dál.
A to se vší tou nádhernou a pevnou vírou, že vše na naší božské cestě je překrásné a ozářené andělským světlem :)

...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.