Nemusíš tomu rozumět... Jen věř...

16. září 2010 v 0:25 | Ariella |  Víla Zvonilka :)
Tak jsme se s Andulkou podívaly na nový film o víle Zvonilce. Byla jsem nadšená - a ona snad ještě víc, neboť obě milujeme víly celým srdcem, s radostí se noříme do jejich kouzelného světa, a to jak v představách, tak i třeba v našem parku :)
Koukat se na film/pohádku s malým dítětem je úžasné. Nemusíte se ohlížet na to, jestli někdo sleduje, jak se smějte nebo brečíte, a naprosto upřímně a s láskou všechny pohádkové radosti i strasti sdílíte s malým okouzleným človíčkem. Můžete popustit proud slz, když se holčička loučí se svou vílou (třebaže se po chvíli vrátí zase zpět), stejně jako se můžete řechtat na celé kolo, když cvrček vykukuje z hodin - dítě vedle vás se směje s vámi a má z toho nepopsatelnou radost :)

...


Svět víl je opravdu kouzelný, ať už věříte, že existují a nebo je považujete za pohádkový výmysl. Tak jako tak, je úžasné se odpoutat od našeho pozemského a omezeného přemýšlení, zapomenout na starosti, tíhu a trápení, které v sobě nosíme kvůli těžké energii našich měst i lidí kolem nás, a odevzdat se radosti, především když jsme ve společnosti malého nadšeného človíčka, který by si přál být vílou a nebojí se to skrývat, ať si ostatní myslí cokoli.

Někdy mě napadá, proč si z dětí nevezmeme příklad? Říkají nahlas úplně všechno, protože vůbec nepřemýšlí nad tím, jestli se někdo urazí nebo jestli si to vezme osobně - prostě to tak vidí, a tak to taky vysloví. Jejich pravdivá slova oplývají kouzlem upřímnosti, ale dospělí, místo aby děti podporovali v jejich čisté a jasné pravdomluvnosti, ještě jim za to vynadají, že "to se neříká" a "paní se bude zlobit". Pak se nemají děti učit lhát, když je to sami dospělí naučí...

...

Nový film o víle Zvonilce nádherně ukazuje, jak kouzelné je přátelství mezi vílami, jak čistě a otevřeně vidí děti kouzla okolo sebe, a jak je naopak pohled dospělých omezený a předpojatý. Příběh je oproti předchozím dvěma dílům jiný v tom, že ukazuje vzájemný vztah mezi vílami a lidmi - a také mezi samotnými lidmi. Celý film je krásný, a moc se mně i mé malé sestřičce líbil (i když byl v angličtině a skoro ničemu nerozuměla). Myslím, že dospělí by si mohli vzpomenout, jaké to je být dítětem, zapomenout na všechno, co dospělost obnáší, a znovu se otevřít té dětské radosti a okouzlení ze všeho barevného, hezkého a milého. A sdílet svá okouzlení s malým človíčkem po boku - to je jedna z nejkrásnějších cest, jak své srdíčko znovu otevřít potěšení, které nám tento svět může přinést, když se oprostíme od omezených názorů a posuzování toho, co je v rámci normy a co je nepřijatelné, nebo co je a není normální.
Jednoduše se radujte, bez ohledu na to, co si někdo myslí :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.